Je čas zatřást svým vnitřním dítětem

Barbara A. Brennan

Magazín In Touch 02/2008

K tématu vnitřní dítě můžete najít více než šedesát různých knih. Desetitisíce lidí po celém světě navštěvují množství různých seminářů, jež se věnují práci s vnitřním dítětem a jeho zkoumání. A pokud byste naskládali na jednu hromadu všechny ty CD nahrávky a audio kazety, byla by to tedy pěkná kopa.... nuže, víte asi, co tím chci říct.

Vnitřní dítě nebylo dříve nikdy tak populární. Kdyby mělo svou fyzickou podobu, pravděpodobně by to bylo dítě-celebrita. Bylo by uctíváno jako malý odvážný hrdina, který by byl hostem v Oprah Show a o jehož krátký životní příběh by se prali vydavatelé a okamžitě by po něm skočil Hollywood, čímž by se mu dostala nejméně taková pozornost, po jaké touží.

Necháme-li stranou můj lehce nadnesený úvod, vnitřní dítě je přesto solidní byznys, i když možná jiným způsobem, než si myslíme. Jsme k němu tak soucitní, že jsme dali této imaginární bytosti status a vážnost, která daleko přesahuje jakýkoliv jiný titul. Přisoudili jsme mu jakousi mýtickou svatost. V meditacích a vizualizacích bereme toto křehké stvoření do své náruče, utíráme mu slzy, zahrnujeme ho péčí a konejšením, tulíme si ho na prsou a slibujeme mu, že ho budeme chránit před krutostmi života. A věříme přitom, že skutečně léčíme svá zranění.

Musím vám ale něco říct. Vím sice, že to bude znít skoro jako když prozradíte dětem pravdu o Ježíškovi, nicméně vám to říct musím – vaše vnitřní dítě neexistuje. Nebo přinejmenším neexistuje v takové podobě, v jaké je zpopularizováno. Tento koncept byl vymyšlen jako nástroj, který umožňuje lidem lehčeji pochopit svá dětská zranění a získat k nim snadněji přístup.

Pokud to tedy není “dítě”, co to tedy je? Přesná realita je taková, že to, co jsme nazvali vnitřním dítětem, je ve skutečnosti blok, nebo dokonce více než blok. Je to oddělená stagnující energie vědomí, která byla zmražena v okamžiku, kdy k danému traumatu poprvé došlo, a to obyčejně v ranném věku. Toto zranění se celkově objevuje v lidském energetickém těle neboli auře jako masa tmavé energie, která je rozdělena ve dvojí.

Přesto všechno však pro každého, kdo se nachází na cestě osobního růstu, zůstává prioritou potřeba rozpustit tyto bloky a vyléčit zranění v nich uzavřená. Takže velký zájem o práci s „vnitřním dítětem“ je ve skutečnosti velmi chvályhodný. Je potřeba ho jen trochu uvést na pravou míru.

Rozpolcená energie obsažena v našich blocích je výsledkem oddělení bolestivých emocí pocházejících z dané události a vzpomínky na ni. Stane-li se nám jako dítěti něco bolestivého, v tom okamžiku se vylekáme a zadržíme na chvíli dech, což postačí na to, abychom zastavili proudění našeho energetického vědomí. Od této chvíle, kdykoliv si později vzpomeneme na danou událost, bolest už necítíme, protože naše emoce se oddělily od mentální energie. Výsledkem toho je, že se naše celé energetické tělo oslabí a naše tvořivá energie je zablokována uvnitř daného bloku.

Když se jednou blok vytvoří, nabalujeme kolem něj další zmatené myšlenky a emoce. Vždy, když se pak objeví jiný podobný zážitek, přidáme k tomuto bloku další stagnující temnou energii a v dané oblasti svého života se nadále setkáváme s potížemi.

Abychom znovu získali zpět své skutečnou tvořivou sílu, a to jak z pocitů tak myšlenek, a vrátili se k zdravému tvořivému procesu v této oblasti svého života, potřebujeme se k danému bloku vrátit, odstranit oddělení energie mysli a emocí a znovu je propojit.

Tato raná zranění mohou mít velmi hluboký, dokonce až devastující, vliv na náš dospělý život. Prakticky všichni jsme vyrostli s určitými názory na lásku, sebeúctu, důvěru, na to, zda-li si něco zasloužíme, nebo na nějaký další aspekt života, které jsou do určité míry pokroucené. Čím více jsme byli zraněni, tím větší deformace je.

A protože každé zranění bez výjimky má svůj původ v dětství, naše vědomí v dané oblasti zůstává zamrzlé ve věku, kdy bylo dané přesvědčení poprvé zaseto. A v tomto věku zůstává, uvězněno ve svém rozpolceném nedospělém stavu uvnitř energetického bloku, který pokaždé, kdy se znovu objeví incident, který posiluje původní přesvědčení, nabyde o další vrstvu.

Například žena, kterou zneužíval otec, s největší pravděpodobností nikdy nebude důvěřovat mužům. Tento nedostatek důvěry dost možná zničí jakýkoliv její vztah v dospělosti, čímž se posílí její přesvědčení, že mužům se nedá věřit. Je to začarovaný kruh.

Blok nás udržuje chycené v minulosti. A v ní zůstáváme, dokud do daného bloku znova nevstoupí dostatek vědomé energie, aby odblokovala emoce, před kterými jsme se tak moc snažili uchránit. Uvolníme-li jednou tyto emoce, můžeme se na danou situaci podívat jako dospělí a naučit se udělat lepší rozhodnutí. Není to lehký ani bezbolestný proces a obyčejně toho nemůžeme dosáhnout bez pomoci léčitele, který má zkušenosti s prací s různými úrovněmi energetického pole.

Úspěch není ani okamžitý. Postupně si stále více uvědomujeme, jakým způsobem jsme omezovali sami sebe, podceňovali se nebo kdy jsme nestáli na své straně. Naučíme se cenit si sami sebe a mít se sebou trpělivost. A tím jak energie opět plyne do místa, kde byl blok, rozproudí se tím i naše kreativita.

Existuje proto nebezpečí, že nebudeme vnímat „vnitřní dítě“ takové, jakým opravdu je. Když jsme příliš mírní a máme strach, necháme se pohltit jeho trápením – budeme tak cítit jeho bolest, ale nebudeme schopni vyřešit jeho problémy, které jsou její příčinou. Takže se budeme cítit bezmocní a neschopni změnit sebe sama a svůj život.

Rozpolcené dětské vědomí potřebuje dorůst do zdravé dospělosti. To znamená, že v dané situaci dojde k aktivování energetických zbytků pocházejících ze zranění a že uznáme o co se jedná – že je to kousek naší minulosti – a jednoduše to necháme odejít.

S tímto pochopením přichází obrovský pocit nabytí osobní síly, jakož i spojení radosti a úžasu dítěte s naším dospělým já. A navíc, můžeme se znovu těšit z prosté, ale těžko popsatelné radosti z toho, že jsme naživu.


© www.barbarabrennan.com
© Překlad: Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara


(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara