Tváří v tvář životním výzvám

Barbara A. Brennan

Magazín In Touch 06/2008

O lidské tváři se říká, že je odrazem duše, barometrem emocí a dynamickým plátnem, jenž je v neustálém pohybu.

Lidská tvář mluví jazykem daleko komplexnějším a daleko výřečnějším, než jakákoliv verbální komunikace. Pro nově narozené dítě je tvář matky první zrcadlo sebe sama, které vidí. To, co se projevuje v této tváři – láska, radost, úzkost, nezájem – bude mít hluboký dopad na dítě i na dospělou osobnost, kterou se stane.

Prostřednictvím našich tváří odhalujeme o sobě důležité pravdy, včetně těch, které bychom raději schovali. Jsme přesvědčeni o tom, že tvář nám dává identitu a máme sklon posuzovat druhé – a sebe – podle fyzického vzhledu.

Mnoho mladých lidí porovnává črty své tváře s črtami filmových a popových hvězd, nebo modelek v nablýskaných reklamách a vždycky z toho vyjdou jako ne dostatečně krásní.

Díváme se do zrcadla a věříme, že „toto jsem já“. Namísto toho, abychom viděli krásu, která je vrozená každé tváři – a dovolili, aby tvář odrážela naši vnitřní krásu – primárně se zaměřujeme na takzvané chyby. Tyto nedokonalosti, které na sobě pozorujeme, společně s obrannými systémy, které si vytváříme jako ochranu před našimi dětskými zraněními, mají velký vliv na to, jak vidíme svět, a jak věříme, že svět vidí nás. A to se projevuje v naší tváři.

Východní chápání tváře je založeno na karmě – na vzpomínkách a „zvycích“ nebo tendencích z předchozích životů, které si duše nese do současného života. Pro zkušeného pozorovatele, tvář prozrazuje klíčová karmická témata.

Do jaké míry je však výraz tváře daný geneticky a do jaké je tvořen vlastní karmou duše? A velkou otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry je tvar obličeje formován našim vlastním osudem skrze učení se, oddanost růstu a záměru být celistvými?

Z pohledu spirituality nám poskytují rodina, sociální podmínky a dokonce i období lidské historie, ve kterém žijeme, dokonalé podmínky pro duši, aby rozpoznala všechny způsoby, jakými omezila sama sebe a život. Tváře také odrážejí všechno léčení a růst, které již nastalo. Takže genetika a karma kráčejí ruku v ruce, aby sloužily vývoji duše.

V některých oblastech mnoha měst, kde lidé strádali, mohlo vyrůst několik generací, které zažívaly utrpení. Následný nedostatek touhy a příležitostí se projevuje v tvářích jejich obyvatel: odpor a zklamání, zoufalství a vztek. A samozřejmě, naše tváře ilustrují také naše pozitivní pocity dobrosrdečnosti, laskavosti a humoru.

Z pohledu Energetického léčení podle Barbary Brennan a Core Energetické metody obličej odhaluje, kde se plně napojujeme na svou životní energii a kde a jak blokujeme její proudění. Tady je stručné prozkoumání pěti hlavních charakterových obranných systémů, které ego vytváří, aby nás chránilo před dětskými zraněními, které jsou bohužel nevyhnutelné, a jak se zračí v oblasti tváře.

Schizoidní – U této charakterové struktury dochází ke zranění v nejranějším věku, kdy batole vnímá chlad, agresi nebo nepřátelství ze strany matky před narozením nebo během porodu. V dospělém životě bude tento člověk utíkat z těla ven. Za očima se může skrývat chronické napětí, jak se tento člověk neustále vypořádává s protichůdnými potřebami být zde přítomen a zároveň se oddělit. Pro tuto strukturu je charakteristické naklonění hlavy na stranu a často nepřítomný výraz v očích.

Orální – S touto strukturou cítí dítě strádání a přehlížení. Vyrůstá s přesvědčením, že nikdy nebude mít ničeho dostatek, že není dost dobré. Charakteristickou črtou v tomto případě jsou drobné stažené rty, jak daný člověk zápasí s tím, že se snaží vyjádřit své potřeby zdravým způsobem. Častým doprovodným rysem jsou slabé čelisti odrážející hluboké zklamání a smutek.

Masochistická – U této struktury spočívá zranění v přehnané kontrole ze strany matky. Dítě vyrůstá v teroru ponižování a přesto ponižuje a obviňuje sebe sama. V dospělém životě se u něj často vyskytuje nahromadění tuku kolem lícních kostí a čelisti a hodně stagnující energie, která se shromažďuje v izolovaných oblastech.

Psychopatická – Toto je struktura, při které dítě trpí zradou ze strany rodiče a jako dospělý má urputnou potřebu druhé ovládat, a to kvůli neustálému podprahovému strachu z další zrady. Typickou črtou by tady mohla být hranatá čelist. Stalin by mohl být toho mimořádně výrazným příkladem. Jeho čelist – a většiny velkých nebo malých diktátorů – naznačuje vnucování vůle daného člověka světu.

Rigidní – Tady nebyla esence dítěte nikdy oceňována a dítě bylo odměňováno pouze za dosahování cílů a dokonalost. V dospělosti člověk pořád usiluje o dokonalost, kterou nemůže nikdy dosáhnout. V tomto případě je vidět na celé tváři napětí, vrásky mezi obočím, strnulost zadní části čelisti, chronický stres v oblasti krku – což vše mluví o potlačovaném vzteku.

Jak usilujeme o léčení a prohlubujeme naše spojení se sebou samými a s naší duší, naše tvář začíná odrážet naši jedinečnost a radost ze života. Povšimněte si nestárnoucí tváře mnoha mudrců. Zdá se, že jejich pleť doopravdy září.

Jsme-li osvobozeni od chronických vnitřních bojů a máme-li v rukou vlastní životní sílu, prožíváme hlubokou relaxaci očí, které se mohou zdát vlídnější, jasnější a větší. Uvolnění napětí v krku a čelisti vyrovnává pokles rtů způsobených zklamáním. Máme více důvodů se usmívat a tvář může vyjadřovat schopnost se smát.

Sebepřijetí a sebeláska zcela nepochybně uvolňuje celý obličej. Samozřejmě, že to přichází až potom, co vykonáme velké množství vnitřní práce, nicméně svou tvář můžeme využít jako bránu k lepšímu sebeuvědomění. Věnujte deset minut denně tomu, abyste si udělali následující meditaci:

Posaďte se do pohodlné pozice a položte celá chodila na zem.
Sledujte svůj dech.
S tím, jak se uvolňujete, obraťte pozornost ke svému obličeji.
Máte-li nějaký pocit, který někam přitahuje vaši pozornost, následujte jej.
Může to být napětí v čele nebo ztuhlost v čelisti – nebo jen strnulost.
Plně prociťte daný pocit.
Nesnažte se ho analyzovat, pouze mu dovolte zde být.
Obyčejně se něco objeví.
Může to být smutek nebo myšlenka: „nikdy nedostanu, co chci“, nebo nějaká stará vzpomínka.
Uvolněte se a spíše počkejte, než abyste se o něco snažili.
Dělejte to bez posuzování a otevřete své srdce čemukoliv, co přijde.

Tímto způsobem započnete nový proces. Integraci toho, co spočívá za tímto pocitem, do vědomí. A to vám ukáže další krok na vaší cestě.


© www.barbarabrennan.com
© Překlad: Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara


(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara