Proč štěstí nemusí být jenom prchavé

Barbara A. Brennan

Magazín In Touch 12/2008

Co v životě nejvíce hledáme? Čemu přisuzujeme vyšší hodnotu než lásce, penězům, zdraví, sexu, práci nebo úspěchu? Nadevše stojí štěstí. Je to naše priorita č. 1, i když všechny tyto elementy jsou v něm zcela jistě zahrnuty. Štěstí je jako velký deštník, který nás chrání před deštěm.

Takže co je to štěstí? Nebo co je ještě důležitější: jak ho najít? A ještě důležitější: jak si ho udržet? Jak se říká, lidé pátrají po odpovědích na tyto otázky od nepaměti. Je to touha, která pohání téměř každého z nás.

Odpověď na první otázku se může zdát být lehká. Každý synonymický slovník vám nabídne množství synonym – spokojenost, mír, potěšení, blaženost, radost a mnoho dalších variací těchto pojmů. Štěstí je však samozřejmě velmi individuální, a to, co naplňuje radostí jednoho člověka, může být pro druhého peklem.

Věci se stávají komplikovanějšími, když se štěstí snažíme najít. Mnozí z nás věří, že člověk – partner, milenec/milenka nebo druh/družka – nebo dokonce pes – jsou nepostradatelní pro naši pohodu. Šťastnými nás dělají různé události... narození dítěte, výlet do přírody, oslava výročí, vítězství našeho týmu po celé řadě prohraných zápasů. Tvoříme si ho ve vnější skutečnosti. Celkově potřebujeme, aby bylo naše štěstí pro nás vytvořeno. Což je normální.

Co se týče udržení si tohoto faktoru, který nám přináší dobrý pocit – nuže, odpověď je jednoduchá, to nedokážeme. Vypaří se jako mlha při raním slunci. Jen velmi málo lidí, dokonce i těch, kteří pobývají ve šťastných krajinách Prozaku, může prohlásit, že mají trvalý pocit spokojenosti ve svém životě. Je toho totiž tolik, co nám může dělat starosti. A přestože naše logika, naši léčitelé a analytici trvají na tom, že tyto obavy jsou zcela zbytečné (přičemž nám se nikdy takovými nezdají), nedokážeme si je přestat dělat. Takže štěstí vnímáme jako prchavý, nepolapitelný zážitek.

Možná jste četli o tom, že štěstí má vycházet zevnitř. To je sice v zásadě pravda, ale závisí to na tom, jak k tomu přistupujete. Na této cestě je všude kolem mnoho cedulí s objížďkami a silnice je plná děr. Je jednoduché vznést se nad zem a přistát na obláčku č. 9, ale to není štěstí, i když se to tak může jevit.

Na základě toho všeho se může zdát, že dlouhotrvající štěstí je prakticky nedosažitelné. Není tomu zase až tak, ale vyžaduje to úsilí, často značné úsilí, a navíc ochotu podívat se na ty oblasti našeho života, kterým bychom se raději vyhnuli. Dokonce pravděpodobně i známe lidi, kteří proplouvají zákrutami a zvraty života se zcela zjevným ledovým klidem.

Tajemství, které se naučili, pokud se to takto dá nazvat, je jednoduché, ale hluboké. Štěstí vychází z vaší schopnosti žít se svým utrpením. A pokud se vám zdá utrpení příliš silné slovo, můžete ho nazvat bolestí, stresem, úzkostí nebo jakýmkoliv jiným slovem, které vystihuje vaše potíže žít běžný život.

Většina našeho utrpení, vlastně veškeré naše utrpení, vzniká v našem dětství, obyčejně v prvních měsících nebo letech života. Jenom tím, že jsme se narodili do fyzického světa, se často setkáváme s nevýznamnými událostmi, které nám způsobují strach. Přestože jsou tyto strachy očividně bezejmenné, obsahují odmítnutí, opuštění, zradu a mnoho dalších aspektů. Tato zranění nám způsobují rodiče, kteří přesto dělají celkově to nejlepší, co umí. Zranění se jednoduše nemůžeme vyhnout.

Proti těmto zraněním se proto bráníme tím, že si vybudujeme obranné systémy, které s námi zůstávají po celý zbytek našeho života – nepokusíme-li se je vyléčit. Například žena, která v dětství trpěla pocity opuštění, si bude těžko vytvářet vztahy, protože se obává, že bude znovu přehlížena.

Nemáme-li jistý stupeň uvědomění, všichni žijeme svůj život tak, jak to určují naše obranné systémy. Jsou lidé, kteří musí za každou cenu mít pravdu a mít věci pod kontrolou. Někteří neustálé vnímají sebe sama jako obět. Jiní jsou zase cela soustředěni na sebe a nedokáží se vypořádat s odmítnutím. Takže se usilovně vyhýbáme tomu, abychom se dostali do situací, které by znovu otevřely naše stará zranění. Obáváme se riskovat nebo nejsme ochotni změnit naše celoživotní vzorce.

Udržování si těchto obraných systémů vytváří na nás enormní tlak, čímž máme málo prostoru pro radost a potěšení z malých věcí, jež jsou základní součástí štěstí.

Utrpení nikdy nebude zcela vymíceno. Zdá se, že je to součást lidské zkušenosti. Avšak to, jak se s ním vypořádáme, je věc jiná. Prvním krokem je rozpoznat staré systémy přesvědčení, které nám způsobují emocionální bolest. Druhým krokem je začít je měnit, a to nejlépe s podporou léčitele nebo terapeuta. Naše energetické systémy mohou zadržovat temné bloky, kde si uchováváme svůj žal, hněv, pocit viny a další negativní emoce.

Naše zranění jsou tak hluboce otištěny do našeho nitra, že hluboká změna může být obtížná a může trvat dlouho. Ego bylo stvořeno, aby nás chránilo, a tuto svou práci dělá až příliš dobře – natolik dobře, že nás chrání před žitím života naplno.

Přesto, rozhodneme-li se pro cestu léčení, začneme vidět svět z cela nové perspektivy. Staré strachy a úzkosti se zmenší natolik, že nás přestanou více ovládat – a tím se začne vynořovat naše štěstí.


© www.barbarabrennan.com
© Překlad: Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara


(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara