Shakti Gawain o vztazích

Ve starém světě jsou naše vztahy zaměřeny na okolní svět – snažíme se sami sebe udělat co možná nejúplnějšími a nejšťastnějšími tím, že někoho k sobě připoutáme. Tato očekávání a tento postup vedou nevyhnutelně ke zklamání, zášti a frustracím. Tyto pocity nám bud způsobí ustavičný boj nebo budou potlačeny a povedou k jakémusi emociálnímu ochabnutí. A přesto budeme stále vázáni na své vztahy, neboť se cítíme emocionálně nejistí nebo budeme běhat od jednoho extrému ke druhému a stále hledat ztracený kousek skládanky, který nám chybí.

Vztahy se nedějí mimo nás; to je jednoduchá pravda, kterou se musíme naučit respektovat a vidět. Můj skutečný vztah jsem já sám – všechny ostatní jsou jeho zrcadla. Podle toho, jak budu mít ráda sama sebe, tolik lásky a ocenění dostanu automaticky od jiných. Dostanu přesně tolik lásky a pozornosti, kolik budu potřebovat. Jsem sama sebou, svou skutečností a přitahuji lidi, kteří jsou také sami sebou. Má ochota k vytvoření vztahu s ohledem na mé vnitřní pocity vytváří prostor pro hluboký vztah. Těším-li se z mé vlastní společnosti, znamená to, že se mohu těšit i ze společnosti někoho jiného. Pocit, že mnou proudí vitalita a síla kosmu, činí můj život poutavým a plným a způsobuje, že jsem ochotna se o vše dělit s každým, koho potkám.

Až jednou zjistíme, že starat se o jiné nepřináší ten správný výsledek, změníme celý přistup ke vztahům. Musíme si uvědomit, že já jsem ten jediný, kdo se o mne může opravdu dobře starat a tudíž je lepší s tím začít hned a ne se spoléhat na někoho jiného; zároveň musíme i ostatním dovolit, aby se také starali sami o sebe.

Co to znamená „starat se sám o sebe“? Pro mne to znamená důvěřovat své intuici a podle ní se řídit a žít. Znamená to, že sobě věnuji dostatek času, abych mohla vyslyšet své pocity – včetně pocitu dítěte ve mně, které se cítí občas zranitelné nebo se bojí – a pak se o ně láskyplně postarat. Znamená to, že moje potřeby přijdou na první místo a že budu důvěřovat faktu, že co si dovolím já, to mi ostatní také dovolí.

V novém světě vztahů je důraz položen na styk sám se sebou a s kosmem. Komunikuješ, aby tvůj kanál zůstal otevřený a abys mohl dát sobě více, než potřebuješ: Možná, že jsou slova, která vyslovuješ, stejná, ale jejich akcent a energie je jiná a tudíž i výsledek je odlišný.

Tak je tedy pro láskyplný vztah k sobě samému důležité uznat své potřeby a naučit se požádat o to, co chceš. Jsme moc bojácní, máme strach, protože si myslíme, že ten druhý bude mít dojem, že po něm toho chceme moc.

Zjistila jsem, že když jsem ochotna následovat svou energii, dostávám se do takových vztahů, z nichž se můžu co nejvíce naučit. Čím silnější je představivost, tím silnější je zrcadlo. Energie mne tudíž vede vždy do situací, ze kterých toho můžu hodně vyzískat.

Myslím, že neexistuje nějaký lehký způsob, jak zvítězit nad strachem spojeným s nedůvěrou k naší energii. Bud se tomuto nebezpečí vyhneš nebo ho překročíš a budeš ochoten svou energii následovat, učit se z vlastních chyb a mezitím se uzdravíš ze svých strachů a otevřeš se.

Jsme-li naladěni sami na sebe, důvěřujeme-li si a když se plně a upřímně vyjadřujeme, začne se náš vztah svým unikátním a fascinujícím způsobem před našima očima rozvíjet. Každá známost je podivuhodné dobrodružství; nikdy nevíš, kam povede. Vládne v ní pokaždé jiná nálada, jiná chuť, jiný tvar, od minuty k minutě, ode dne ke dni, od roku k roku.

Lide konstatují, že mají k někomu závazek, ale málokdy řeknou sobě nebo tomu druhému, k čemu se vlastně zavazují.

Často tím myslí, že nepůjdou s nikým jiným do postele. I to je jaksi mlhavý popis, protože nikdo přesně nedefinuje, co myslí tím „jít s někým do postele“. Většinou je to dohoda, že se nebudou cítit sexuálně přitahováni někým jiným. Ale jak se můžeš domluvit na tom, že někdy nebudeš něco cítit? Naše pocity si přece nenechají diktovat, co mají a co nemají.

Opravdový problém závazků se skrývá ve faktu, že neposkytují žádný prostor k nevyhnutelným změnám, k růstu dotyčných osob a vztahu mezi nimi. Pokud slíbíš, že budeš tak nebo tak cítit nebo chovat podle určitého pravidla, přestaneš být upřímný a sám sebou a nebudeš mít po čase tolik síly, abys vztah udržel. Nezbude ti nic než prázdnota – pěkný svazek, ale žádní opravdoví lidé. Faktem je, že se to nestane. Kdybychom dobře pochopili mechanismus vztahů, mohli bychom být ušetřeni mnoha zklamání a bolestí. Lidé, kteří jsou rozvedeni, mají téměř vždy pocit, že chybovali, a to jenom proto, že žili v přesvědčení, že se manželství uzavírá na věky. Ale právě naopak ukončení manželství bylo úspěchem – pomohlo oběma partnerům v tak velikém růstu, že již nepotřebovali starou formu vztahu.

Příčinou bolesti je většinou naše nevědomost, jak změnit formu, když láska a spojení mezi námi začíná upadat. Intenzita energie vztahu roste nebo klesá podle toho, je-li se v určitém momentě ještě co ze vztahu učit nebo ne. Pokud ses již toho ve společnosti partnera hodně naučil a pochopil, začne energie klesat a vy již nebudete pociťovat potřebu se na osobní úrovni stýkat nebo již vůbec nebudete potřebovat, abyste spolu ještě někdy byli. Přesto ale zůstává spojení těchto dvou duší velmi silné a někdy se může energie obnovit na úplně jiné úrovni.

Tento proces my ovšem nechápeme, a proto se cítíme vinní, zklamaní a zranění. Jestliže naše styky změní formu, nevíme, jak si máme naše pocity efektivním způsobem mezi sebou dělit, a tak raději zrušíme veškeré spojení s tím druhým. Tím vznikne veliká bolest; ve skutečnosti neděláme vlastně nic jiného, než že se zbavujeme vlastního hlubokého pocitu. Zjistila jsem, že změny ve známostech jsou relativně bezbolestné a mohou být i pěkné, když jsme schopni o nich otevřeně a upřímně mluvit a sami sobě důvěřovat.

Většina lidí si myslí, že pokud si chceš nějaký vztah udržet, musíš se obětovat a přistoupit na kompromis. Tato myšlenka je založena na nesprávném pochopení povahy kosmu. Bojíme se, že láska je vzácná a pravda bolestivá.

Jsem-li ochotná být upřímná a požádám-li vždy o to, co chci, a zároveň jsem natolik otevřená, abych se mohla o své pocity dělit s jinými, vždy zjistím, že základní pravda je v každé situaci pro všechny zúčastněné stejná. Na první pohled se může zdát, že to, co já chci, je v rozporu s tím, co chtějí ostatní. Ale když si oba budeme pravdivě říkat, jak se cítíme, po chvíli zjistíme, že jsme pochopili, že oba dva můžeme dostat to, co chceme.

Pro mne platí, že jediný závazek, který chci uzavřít, je závazek se mnou – zavazuji se milovat svou vlastní bytost a být poslušná svým pocitům a své intuici. Ve stycích a známostech se zavazuji k upřímnosti a poctivosti. Někomu, koho mám ráda, slíbím, že se budu snažit mu co nejlépe říkat pravdu, dělit se s ním o své pocity a že budu odpovědná sama za sebe a že se budu snažit vzájemný svazek udržet ať se jeho forma jakkoliv změní.

Opravdový závazek neříká nic o formě vztahu; opravdový závazek dovolí, aby se forma neustále měnila a že tomu procesu lze s klidným srdcem důvěřovat. Takto se otevřou dveře k opravdové hluboké intimitě, která vznikne při výměně vlastních niterných pocitů. Jakmile se tímto způsobem vytvoří základ toho, že lidé u sebe zůstanou, znamená to, že spolu opravdu chtějí být. Cítí pak velmi intenzivně vzájemnou lásku a budou se od sebe učit, budou se společně měnit a vyvíjet.

Být zamilován je velmi silný prožitek a znamená to, že tebou proudí vesmír. Ten druhý se pro tebe stal katalyzátorem, který ti pomůže se otevřít lásce a kráse, která je v tobě. Kosmická energie tebou začne proudit velkou rychlostí, zažiješ štastné a nádherné okamžiky, které se nápadně podobají osvícení, jež nastává při velmi hluboké meditaci.

Je to jedna z nejnapínavějších a nejpoutavějších zkušeností, které se dají na tomto světě prožít, a tudíž si přejeme, aby to trvalo věčně. Téměř nikdo ale neví, že prožívá jen svůj vnitřní kosmos. My vidíme, že ten druhý nám tuto zkušenost umožnil, a tedy si myslíme, že náš protějšek je tak fantastický! Jistě, v momentu, kdy se zamilujeme, vidíme ostře krásu duše toho člověka, ale co nevidíme, tj. že on je vlastně zrcadlo nás samotných. To jediné, co víme, je, že tento fantastický pocit cítíme, jsme-li v jeho nebo její blízkosti, a tudíž začneme okamžitě dávat jí nebo jemu naši sílu a zdroj našeho štěstí projektujeme mimo sebe.

Ten druhý se v tom okamžiku stane objektem – něčím, co chceš mít a držet. Tomuto styku propadneme stejně jako drogám, budeme chtít víc a víc, protože jen tak se budeme cítit „high“. Problémem ovšem je, že propadneme formě této osoby a nebudeme vidět, že to je jen energie, kterou chceme. My se zaměříme na osobnost a na tělo a pokusíme se to držet a nepustit. V momentě, kdy to uděláme, se energie zablokuje.

Je to opravdová vášeň, která nás k sobě přivede, ale ta vášeň je okamžitě zaplavena pocitem, že toho druhého bezpodmínečně potřebujeme. Tím začne vztah uvadat, sotvaže začal kvést. Je to chvíle, kdy propadneme panice, že toho druhého ztratíme, a tak stisk ještě více zesílíme. První zamilování je tak silný dojem, že se ho léta letoucí pokoušíme znovu vyvolat, ale čím více se snažíme, tím více nám uniká. Teprve až se vzdáme marných pokusů vrátit čas zpět, začne námi proudit nová energie a my se můžeme k tomu prvotnímu pocitu znova přiblížit. Toto je tragický osud romance v novém světě. Tisíce let se snažíme tento problém vyřešit, písně a skladby, které máme tak rádi, povídky, romány a divadelní hry, které nás nejvíce poutají, pojednávají o našich navenek zaměřených vztazích a bolestech a frustracích, které nám způsobují, a tak je vlastně neustále posilují.

V novém světě nyní objevujeme něco jednoduchého, něco krásného, něco, co může vyléčit všechnu naši bolest: opravdová romance se skládá ze života ve světle.


Shakti Gawain – Život ve světle – vydalo nakladatelství Pragma





(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara