Důvěřovat své intuici

Většina z nás se již od dětských let naučila nevěnovat pozornost svým pocitům, nevyjadřovat se pravdivě o tom, co si myslíme a co cítíme. Velmi lehce ovládat různá pravidla chování, přizpůsobovat se lidem kolem nás, potlačovat naše spontánní impulsy, zkrátka dělat to, co se od nás očekává. I když hrajeme rebela, jsme touto roli také uvězněni, protože pak děláme opak toho, co se od nás očekává, a proto tedy máme i obrácenou reakci vůči autoritám. Málokdy jsme stimulování být sami sebou, poslouchat svůj pravdivý vnitřní hlas vyjadřovat se přímo, poctivě a na rovinu.

Jestliže budeme svou intuici neustále utlačovat a nedůvěřovat jí, když budeme hledat potvrzení od jiných a hledat svou hodnotu mimo sebe a očekávat ocenění zvenčí, ztrácíme svou osobní sílu. To vede k pocitu bezmocnosti a prázdnoty, k pocitu, že jsme se stali obětí, nakonec se dostaví zlost a zuřivost a jestliže budou i tyto emoce potlačeny, může nastat těžká deprese. Můžeme se pokoušet být navenek bodrými a veselými, a přitom žít zoufalým životem a nakonec v klidu zemřít. Též se můžeme pokusit pocity bezmocnosti kompenzovat tím, že budeme lidi kolem sebe ovládat a manipulovat jimi, můžeme také vybuchnout nekontrolovatelnou zlostí, zlostí, která bude naprosto nezvladatelná, protože byla tak dlouho potlačována. Ani jedna z těchto alternativ není obzvláště pozitivní.

Nejlepším řešením je sám sebe převychovat, naučit se naslouchat své vnitřní pravdě, která k nám přichází přes intuici, a této pravdě plně důvěřovat. Musíme se naučit svou intuici používat, i když se nám někdy bude zdát nevhodné a riskantní, protože se nebudeme nacházet v bezpečném území, nebudeme dělat to, co „musíme“ dělat - totiž, že nebudeme následovat pravidla, nebudeme se podvolovat cizím autoritám, zkrátka nebudeme dělat ostatním vše po chuti. Tento způsob života znamená, že riskujete ztrátu všeho, čeho jste se navenek drželi a co vám dávalo jistotu (falešnou). Zároveň ale něco získáte: novou neporušenost, celistvost, opravdovou sílu, kreativitu a jistotu, že jste na stejné vlně se silou kosmu.

Nepokoušíme se zde potlačovat racionální myšlení nebo ho úplně vyřadit opakovaným tvrzením, že naše intuitivní vědomí je vedoucí silou v našem životě. Intelekt je silný, krásný nástroj, který má smysl, je-li používán k podpoře naší intuitivní moudrosti, místo aby ji utlačoval, což většinou dělá. Většina z nás si svůj intelekt naprogramovala tak, že mají pochybnosti o intuici. Dostaví-li se intuitivní pocit, okamžitě se ozve náš racionální intelekt: „Myslím, že bych to tak neměl dělat, nikdo to takto nedělá“ nebo „Co je to za hloupý nápad“ a tím je intuitivní impuls okamžitě zavržen. Čím hlouběji a hlouběji se budeme dostávat do nového světa, nastane čas dát našemu intelektu nové vychování a naučit ho dívat se na intuici jako na velmi cenný informační zdroj. Musíme svůj intelekt trénovat, aby slyšel intuitivní hlas a aby ho mohl vyjádřit. Intelekt je od přirozenosti disciplinovaný a tato vlastnost nám může pomoci naučit se poslouchat intuici.

Co znamená důvěřovat intuici? Jak se to dělá? Znamená to naladit se na pocity ve svém břiše („cítím to v kostech“), které cítíte v každém momentě, v každé situaci, a zaměřit se na ně, to jsou ty nejhlubší vnitřní pocity osobní pravdy. Někdy vás ty hluboké pocity přinutí udělat něco nečekaného, něco, co nebude souhlasit s vašimi momentálními plány; může se stát, že budete muset tomuto pocitu důvěřovat, i když se to bude zdát naprosto nelogické. Možná že se budete cítit emocionálně více zranitelní než dříve, možná, že vyjádříte myšlenky a pocity, které budou odlišné od vašich minulých názorů, možná že budete sledovat stopy snu nebo fantazie, nebo najednou přijmete finanční riziko a podniknete něco, co bude pro vás velmi důležité.

Zpočátku možná budete mít obavy, že důvěra ve vaši intuici vás nechá dělat věci, které by ostatním mohly ublížit, nebo věci, které nedokazují, že máte pocit zodpovědnosti ke svému okolí. A tak budete váhat, zdali máte odřít určitou schůzku, když budete mít pocit, že byste ten čas potřebovali sami pro sebe, protože nebudete chtít toho druhého urazit. Zjistila jsem, že když budu svou intuici dobře poslouchat, nejen já, ale i každý v mém okolí z toho získá něco dobrého. Může se stát, že někteří lidé se ve vás zklamou, jiné to bude iritovat, někteří budou i třeba lehce šokováni, protože najednou změníte staré zvyky a budete se k nim chovat jinak, ale to v žádném případě nevadí, neboť tak i ti ostatní dostanou šanci se změnit. Když budete mít důvěru, tak uvidíte, že ty změny jsou k jejich vlastnímu dobru (když tu schůzku odřeknete, váš přítel nebo přítelkyně stráví čas příjemným způsobem s někým jiným). Pokud se vaši přátelé nebudou chtít změnit, nastane mezi vámi na nějaký čas odstup - musíte je nechat jít jejich vlastní cestou. Ovšem, je-li svazek s tím to druhým opravdu hluboký, je zde šance, že se v budoucnu k sobě opět přiblížíte. Mezitím se nedá nic dělat, protože každý musí růst svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase. Čím více budete následovat svou cestu, tím budete potkávat více lidí, kteří vás budou mít rádi takové, jací jste, a kteří budou s vámi vycházet novým způsobem.

Důvěřovat vlastní intuici je umění a jako u každého jiného umění je zapotřebí času k jeho dokonalému ovládnutí. Nedá se to naučit jen tak, musíte být ochotni dělat chyby, omyly, zkoušet a chybovat, podruhé zkusit zase něco jiného, jindy musíte udělat něco, i když se budete ostýchat nebo budete mít pocit, že jste „pro srandu králíkům“. Vaše intuice má vždy na 100 % pravdu, ale bude nějaký čas trvat, než se ji naučíte bezpečně rozpoznávat. Jste-li ochotni podstoupit riziko a udělat to, co si myslíte, že slyšíte, jste-li ochotni dělat omyly, budete se učit rychle, zejména když budete pozorně sledovat, co se vám daří a co ne. Pokud se budete ze strachu před chybami brzdit, můžete si zničit celý život.

Často je velmi obtížné rozeznat hlas intuice od jiných hlasů, které v vás mluví: hlas našeho svědomí, hlasy našich starých programů a systémů přesvědčení, mínění ostatních, strachy, pochybnosti racionálně myslící vzory a ideální obrazy.

Lidé se často ptají, jak tedy rozeznají hlas intuice od těch ostatních. Je škoda, že neexistuje žádné jednoduché pravidlo. Většina z nás má občas kontakt se svou intuicí, ať vědomě či nevědomě, ale většinou pochybujeme nebo jsme okamžitě proti, a to tak automaticky, že ani žádný hlas nepotřebujeme. Prvním krokem je - věnovat více pozornosti svému vnitřnímu pocitu a dialogu, který neustále probíhá.

Tak se např. vynoří myšlenka: „Rád bych zavolal Jendovi,“ ale okamžitě se objeví hlásek, který namítne: „Proč bys to dělal a proč zrovna teď? Možná, že ani není doma,“ a tím pádem ignorujete původní myšlenku. Kdybyste mu byli bývali zavolali, zjistili byste, že byl doma a že vám mohl říct něco zajímavého a důležitého.

Jiný příklad: Během dne vás přepadne pocit, který říká: „Jsem unavený, docela bych si na chvilku lehnul.“ A hned si myslíte: „Teď si přece nemůžu jít lehnout, vždyť mám toho ještě tolik na práci.“ A tak si uděláte ještě jeden šálek kávy, abyste neusnuli, a pokračujete v práci. K večeru jste tak unavení, nedůtklivý a utahaní, že sotva stojíte na nohou, zatímco kdybyste vyslyšeli svůj pocit a alespoň na půl hodiny si lehli a odpočinuli si, tak byste se cítili v daleko lepší rovnováze, čerstvější a svou práci byste dodělali mnohem efektivněji.

Až si budete vědomi tichého dialogu intuice s ostatními hlasy vašeho nitra, je důležité, abyste nové zkušenosti nezačali minimalizovat. Pokuste se být víceméně objektivními pozorovateli. Pozorujte, co se bude dít, když budete poslouchat svou intuici. Výsledkem většinou je, že vaše energie a síla začne stoupat a vy budete mít pocit, že vše do sebe zapadá. Pozorujte, co se bude dít, když se budete omezovat, když budete pochybovat, když budete své pocity potlačovat nebo když učiníte opak své intuice. Bez výjimky vždy zpozorujete, že budete mít méně energie, budete se cítit bezmocní a začnete mít emocionální nebo fyzickou bolest. V obou případech jste se něčemu naučili, proto sami sebe neodsuzujte, i když bude jasné, že jste nenásledovali svou intuici. Uvědomte si, že zbavit se starých, zakořeněných zvyků a vybudovat nové stojí hodně času. Já jsem léta pracovala na své převýchově, a i když jsou její výsledky fantastické, pořád se mi občas stává, že buď nemám odvahu nebo potřebu si plně důvěřovat a dělat přesně to, co cítím. Stále se učím být k sobě milá a trpělivá, zatímco sbírám odvahu, abych si zůstala věrná.

Důležitý moment procesu poslouchat a následovat svou intuici je pravidelně se „dívat dovnitř“. Věnujte alespoň dvakrát denně několik minut na to, abyste se uvolnili a poslouchali své „břišní pocity“. Kultivujte svůj zvyk mluvit se svým nitrem. Požádejte ho o pomoc a o vedení, kdykoliv to budete potřebovat, a nacvičujte si rozeznávání odpovědí, které mohou přijít v různých formách: slovech, obrazech, pocitech, prostřednictvím nějaké knihy, která se vám dostane do rukou, nebo přes učitele, přítele, přítelkyni, kteří vám najednou řeknou přesně to, co potřebujete. Vaše tělo vám může být velmi dobrým pomocníkem při následování vnitřního hlasu. Když máte nějakou bolest nebo se necítíte dobře, skoro pokaždé to znamená, že jste ignorovali své pocity. Všechny fyzické pocity používejte jako signál, že máte jít do svého nitra a zeptat se, čeho si máte být vědomi.

Když se budete učit poslouchat intuici, odnaučte se dělat rozhodnutí hlavou. Žijte od jedné minuty k druhé na základě svých pocitů. Tak budete sami od sebe vedeni správním směrem. Pak přijdou rozhodnutí přirozeně, sama od sebe, již se nebudete muset snažit dělat velká rozhodnutí pro budoucnost. Zaměříte-li se výhradně na následování energie dané chvíle, zpozorujete, že se vše stane ve správný okamžik. Když se přece jenom budete muset k něčemu do budoucnosti rozhodnout, následujte svůj hluboký pocit v okamžiku, kdy již rozhodnutí nemůžete doložit.

Často ten vnitřní hlas posloucháme, ale většina lidí to tak doslova neprožívá. Jejich intuice se často projevuje způsobem „do toho mám chuť“ nebo „do toho se mi nechce“. Nepokoušejte se z toho dělat něco velikého, neočekávejte žádný vysoce mystický hlas z nebes! Je to prostě normální, přirozený, lidský jev, se kterým jsme jenom ztratili kontakt a který opět chceme obnovit.

Nejdůležitějším poznávacím znamením, že následujete intuici, je pocit čilosti, jako by vámi proudilo více energie. Někdy jí je až příliš, zdá se, že jí je více, než tělo unese. Vaše tělo samo zvětší sovu kapacitu, aby mohlo nechat energii kosmu volně proudit. Uvolněte se, a když budete mít pocit, že máte zapotřebí klid, tak si ho udělejte. Rychle se zase dostanete do rovnováhy a budete se těšit z přibývající energie. Může se stát, že ve vašem životě nastane „zmatek“, jakmile se začnete intuicí zabývat - možná, že ztratíte zaměstnání, přátelé nebo něco z materiální oblasti. Ale tyto „zmatky“ jsou jenom dokladem toho, že jste se začali rychle měnit a že se zbavujete různých starých věcí, které se již k vašemu životu nehodí. Pokud byste se jich chtěli dále držet, stali byste se nakonec jejich zajatcem. Nyní, když jste si vybrali tuto cestu a začnete následovat svou energii, budete vidět, že se vám začnou v životě ukazovat nové formy. Celý proces bude probíhat sám od sebe, bez námahy a vypětí, věci začnou samy od sebe zapadat a bude se zdát, že se vám začínají otvírat nové dveře. Budete dělat věci, na které budete mít energii, a na co vám bude energie chybět, prostě vypustíte. Budete se nacházet ve velmi příjemné a zajímavé době a budete schopni vidět, jak kosmos pro vás vytváří nové formy a zároveň začnete zakoušet potěšení z toho, že se stáváte tvůrčím prostředníkem.


Shakti Gawain - Život ve světle - vydalo nakladatelství Pragma





(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara