Léčebná krize v osobním životě

Léčebná krize nastává ve chvíli, kdy odkládáme staré vzorce či způsoby bytí, ale přitom se ještě stále podvědomě držíme ve vyjetých kolejích, které jsou nám známé a ve kterých se cítíme bezpeční.

Možná jste si všimli, že k tomu, abychom dokázali nastolit ve svém životě skutečné změny a začali růst, bývá mnohdy zapotřebí nějaká osobní krize, která působí jako katalyzátor. Možná si vzpomenete na nějaké období velkých zvratů, plné zmatku a utrpení, poznamenané například úmrtím blízkého člověka, ztroskotáním vztahu, materiální úhonou, ztrátou zaměstnání, nehodou či nemocí, které nakonec vedlo k hlubšímu poznání a novým možnostem. Když se zamyslíte nad životy svých známých, můžete pozorovat totéž. Období zmatku a nejistoty mohou člověka přivést k novým otevřeným dveřím, zvláště pokud je ochoten vidět v obtížných situacích příležitost k růstu a je odhodlán nenechat se přemoci vnějšími okolnostmi.

Přirozenou vlastností lidské duše je snaha o neustálý postup k dalším, větším úkolům, k rozšíření a posílení vědomí. Základní úlohou lidské osobnosti je ovšem snaha uchovat při životě svoji fyzickou schránku a co nejlépe naplnit své fyzické a emoční potřeby. Člověk se skládá z různých částí, z nichž některé se chtějí vyvíjet a růst a chápou nezbytnost a prospěšnost růstu, zatímco jiné se snaží přimknout k tomu, co se osvědčilo v minulosti. Ony konzervativní vnitřní hlasy namítají: „až doposud jsme úspěšně přežili. Proč tedy měnit něco, co zatím fungovalo?“ Tyto aspekty naší duše nás nabádají k tomu, abychom se drželi původních vzorců, které nám dodávají pocit bezpečí a pohodlí, a nepouštěli se do riskantních experimentů s novými přístupy, u kterých nemáme jistotu, že se osvědčí.

Potřebujeme si uvědomit tyto zdánlivě konfliktní tendence, což nám umožní porozumět způsobu, jakým ovlivňují naše rozhodnutí, a zjistit, že i když se to na první pohled nezdá, mohou tyto složky pracovat společně. Napětí mezi tou částí naší osoby, která chce růst a měnit se, a tou, která by raději zůstala v bezpečí, vyvolává takzvanou „léčebnou krizi“.

Léčebná krize nastává ve chvíli, kdy odkládáme staré vzorce či způsoby bytí, ale přitom se ještě stále podvědomě držíme ve vyjetých kolejích, které jsou nám známé a ve kterých se cítíme bezpeční.

Naše reakce na léčebnou krizi může být různá, jednak podle povahy naší osobnosti, a jednak v závislosti na dalších vlivech, které na nás mohou v téže době působit. Můžeme se cítit relativně dobře i ve vzorci, který již není živý, a neuvědomovat si přitom, že naše duše - která vždy vítá pohyb kupředu - je připravena uvést nás na novou rovinu. Nebo se může sát, že začneme pociťovat zoufalství z toho, že jsme se ocitli ve slepé uličce a toužíme po změně, ale chybí nám nezbytná odhodlanost či potřebné schopnosti. V takovém případě si sami podvědomě vytvoříme krizi, která nás přinutí opustit staré a pohání nás směrem k novému.

Léčebné krize bývají nepříjemné a často mohou být děsivé a bolestné. Mohou vyvolávat pocit, že se náš život blíží ke konci. Může se nám zdát, že se náš život rozpadá na kusy. Všude, kam se podíváme, vidíme jen pohromu a záhubu. Často se sami viníme a míváme pocit, že jsme museli provést něco moc špatného, nebo že s námi opravdu není něco v pořádku.

Ve skutečnosti jsme jen pokročili dále a překonali starý způsob bytí a vztahu ke světu. Předchozí přístup k životu se rozplývá a uvolňuje místo novému, širšímu a vědomějšímu postoji. Tento vnitřní proces se odráží i v naší vnější situaci. Může se tedy stát, že například přijdeme o místo nebo se rozpadne nějaký náš vztah, protože nás tyto vazby již příliš omezují - nedovolují nám rozvíjet se ve směru, v jakém potřebujeme. Nebo nás smrt připraví o milovaného člověka, protože obě naše duše přecházejí na novou rovinu - jedna pokračuje dále ve fyzickém těle, zatímco druhá přechází na nehmotnou rovinu. Můžeme vážně onemocnět, abychom byli nuceni rozpoznat nezbytnost změny, nebo abychom se museli rozhodnout, zda máme dále pokračovat ve fyzické formě, či postoupit na duchovní úroveň.

Pokud jste někdy prošli podobnou krizí a využili jí k růstu, budete pravděpodobně schopni zpětně ocenit nesmírnou hodnotu celé této zkušenosti. Ze současné výhodné pozice můžete dokonce vidět, že byste se již nikdy nechtěli vrátit k onomu předchozímu způsobu života a na minulou úroveň vědomí.

Z vlastní zkušenosti se pamatuji na některá konkrétní období, kdy jsem prožívala mnoho bolesti a měla pocit, že se celý můj život úplně rozpadá. Bývalo to například při rozchodu s drahým člověkem. Když se však dnes ohlédnu zpět a dívám se na tyto chvíle v kontextu pokračující cesty, uvědomuji si, jak byly nezbytné - vidím, že se tím žádné dveře nezabouchly, ale naopak otevřely.

Díky postupujícím rozvoji vědomí a lepšímu pochopení procesu růstu se již naštěstí většinou nemusíme učit prostřednictvím vážných krizí. Reagujeme pohotověji a všímáme si i jemnějších náznaků, jimiž nám život dává najevo, že nastal čas něco změnit. Vzhledem k tomu, že jsme již v minulosti prošli krušnými časy a mohli pozorovat výsledky, máme poněkud více sebedůvěry. S pokračujícím vývojem je pro nás stále snazší poddat se nutnosti změny, opustit staré a otevřít se novému. Přesto to však vždy bývá do jisté míry děsivé a obtížné. Potřebujeme mít soucit se sebou i se všemi ostatními, kteří právě procházejí léčebnou krizí.

Výborně to ilustruje příhoda, která se stala jedné mojí přítelkyni. Vedla mnohá léta úspěšnou obchodní spolupráci s jistým mužem. Ten jí však jednoho dne oznámil, že se rozhodl začít pracovat na vlastní pěst. Má přítelkyně z toho byla úplně na dně a měla strach, že se bez jeho odborných znalostí a podpory v žádném případě neobejde. Byla nucena čelit mnohým obavám a pochybnostem a odhalila díky tomu jisté oslabující vzorce ve svém jednání. Využila celého procesu jako příležitosti k poučení. Dnes vede vlastní úspěšný podnik a vychutnává své nově objevené schopnosti a svoji nezávislost. Zpočátku jí celá situace připadala jako naprostá pohroma, ale nakonec díky těmto událostem nabyla větší síly, než jakou měla kdy předtím.

Myslím si, že východní filozofické a duchovní systémy chápou proces změny a růstu lépe než my na západě. V hinduistickém náboženství existuje trojice hlavních božstev: tvořící Bráhma, udržující Višnu a ničící Šiva. Člověku odkojenému západní kulturou může připadat hrozné uctívat spolu se „Stvořitelem“ také „Ničitele“. Toto pojetí světa je ovšem odrazem hlubokého pochopení přirozených protikladů života - skutečnosti, že k životu patří i smrt a znovuzrození a že staré neustále zaniká, aby uvolnilo místo novému. Šiva je kosmickým tanečníkem - patronem hudby, tance a umění - říká se, že jeho tanec udržuje vesmír v pohybu.


Shakti Gawain - Cesta proměny - vydalo nakladatelství Pragma





(C) Bibiana Voroňáková - Agentura Samsara